Pekárna BLAHO: Byl to těžký rok, ale lidé už se naučili k nám chodit pravidelně

Dvě mladé slečny Kristýna Lysková a Andrea Urbišová se před rokem rozhodly opustit svá zaměstnání a začaly si plnit svůj sen o malé řemeslné pekárně, která se jmenuje BLAHO a najdete ji na Hlavní třídě v Porubě. Uvnitř na vás čekají dobroty, které nikde jinde v Ostravě nekoupíte.

Dnes už je to rok, kdy se poprvé Porubou začala nést blažená vůně pečiva z vaší malé pekárny. Proč jste se rozhodly otevřít ji v právě tady?

Kristýna: Poruba byla mým domovem při studiu na vysoké škole. Vyzkoušela jsem si bydlení i v jiných obvodech a při rozhodování, kde bude to opravdové „moje“ místo, byla Poruba jasná volba. Tím, jak se mění, si mě po deseti letech zase získala a přitáhla zpět. Je tady hodně zeleně, více než v centru. V létě jsou super divoké květinové louky a celkově tu panuje příjemná atmosféra.

Andrea: I pro mě je Poruba srdcovka. Jezdila jsem sem, často chodila kus pěšky do práce. Teď bydlím sice jinde, ale do budoucna bych se sem chtěla přistěhovat.

Takže jste vlastně nejen dvě místní podnikatelky, ale i patriotky. Obě jste žily nějakou dobu mimo Prorubu, vidíte v posledních letech nějaké změny?

Kristýna: Je to tak. Jsme. Myslím, že se pozitivně proměňuje veřejný prostor, na místě starých betonových hřišť jsou teď louky, zeleň, anebo se hřiště opravují a nejsou tam pouze „staré prulézky“, alias klepáče, přes které se dřív vyklepávaly koberce. Mám pocit, že v Porubě je v porovnání s jinými obvody větší klid. Akce na Hlavní třídě jsou pak příjemným zpestřením. Je to tady takové sousedské. Přestože žiju ve městě, mám pocit, jako bych byla na vesnici, a to myslím v dobrém. Skoro na každém kroku potkám někoho známého. Například s Prahou se to nedá vůbec srovnat.

Andrea: V Porubě se taky začala v poslední době rozrůstat gastro scéna a tím nemyslím jen nás. Zajímavých podniků je tu více a už nejsou jen v centru. Myslím si, že gastro má sílu to tu více oživit.

Je pravda, že dobré jídlo a pití odjakživa spojovalo lidi. Napadá vás, co dalšího by mohlo Porubu oživit nebo jí prospět?

Kristýna: Bylo by super udělat nějaké místečko pro lidi. Např. na konci Hlavní třídy travnatý prostor u soudu a využít ho jako letní kino, anebo takový malý trh pro stánky porubských podniků. Je vidět, že lidé se rádi schází. Když je Festival v ulicích, všechny generace si tu najdou to svoje a je tu živo úplně jinak než ve zbytku roku.

Andrea: Trhy v Porubě bývají na „Duze“, ale farmářské trhy, nebo takové méně tradiční jako např. Trhy, co se hledají (konají se střídavě v centru a Dolní oblasti Vítkovic – pozn. red.) tady nebývají. Mohla by to být pozitivní změna, mít například jednou za čtrnáct dní na Hlavní třídě takové trhy.

Kristýna: Ještě mě napadají dvě důležité věci: jedna je parkování, snad by pomohly parkovací zóny, ale s parkováním zápasí všechna města. Ta druhá jsou cyklostezky. Propojení Poruby s centrem města není na přímo. Vede hroznou oklikou. Cesta přes Svinovské mosty je náročná a vlastně bez cyklotrasy. Bylo by také fajn mít v Porubě více stojanů pro kola. Nejen pro ta sdílená.

Andrea: Ano. Já se pak často setkávám s tím, že lidem z centra připadá Poruba velmi daleko, přestože je to kousek.

Krásně to tu u vás voní a něco dobrého máme i před sebou. Co vlastně pečete a jaký byl první rok vašeho podnikání v Porubě?

Andrea: Většinu našich výrobků pečeme z plundrového těsta. Je to to těsto, ze kterého se pečou croissanty. Ty tu zákazníci najdou také, ale spíše výjimečně. Z plundrového těsta pečeme hlavně šneky plněné našimi marmeládami a krémy, copy nebo třeba oblíbené čokorolky. Dáváme si ale velmi záležet na kvalitě, takže třeba v naší čokorolce je opravdu hodně kvalitní čokolády, malinový šnek má čerstvé maliny i na vršku a cop zase nese pořádnou vrstvu výborného krému. Jednoduché to nebylo a není. Byl to pro nás hodně turbulentní rok, ale taky skvělý, plný podpory a dobré energie od lidí, kterým chutná a fandí nám.

Kristýna: Uff, byl to náročný rok, ale jsme za něj rády. Lidé už se naučili k nám chodit pravidelně, i když je stále hodně těch, kteří jen projdou kolem a pekárny si nevšimnou. Myslím si, že to možná souvisí s tím, v jakém stavu jsou fasády budov a s reklamním smogem. S tím, jak vypadají různé reklamy na fasádách, zejména u starších provozoven, by se určitě dalo něco dělat. I to vytváří celkový pocit z místa a emoci, jakou si lidé odnášejí.

Jaká by podle vás měla být Poruba v budoucnosti, aby se tu dobře žilo, podnikalo a lidé měli anebo si z ní odnášeli dobrý pocit?

Kristýna: Moderní a přátelská. Moderní ve smyslu, aby veřejný prostor hezky vypadal a zároveň fungoval jako v jiných, velkých a klidně hlavních městech Evropy. Momentálně mám třeba krásné zážitky z Dánska. Není to jen o stavbách, i když projekt na změnu prostranství u Floridě se nám líbí, ale třeba o tom, jak využívat prostor chytře. Může mít různé funkce v různou denní nebo roční dobu. „Leninka“ (Hlavní třída – pozn. red,) má své kouzlo, ale zaspala dobu. Více přátelská by pak Poruba, za mě jako malou podnikatelku, mohla být v komunikaci různých nařízení a povinností. Když už někdo najde odvahu, sílu a vůli, udělat něco pěkného nového nebo zajímavého, často narazí spíš na hradbu předpisů a formalit nebo výčet důvodů proč to tak nejde než na pochopení, dobrou radu a pomoc. Ráda bych potkala ochotného člověka, který by řekl, to je skvělý nápad, rád vám pomůžu, takhle to sice nejde, ale takhle by to šlo. Když se v tom člověk neorientuje nebo někoho nezná, je to těžké.

Andrea: Za mě určitě živá! Plná akcí a lidí. Třeba v minulém roce se mi líbil maraton Emila Zátopka. Měl své mouchy, hlavně co se týká informovanosti o uzávěrkách. Bylo to taky o víkendu a venku, a právě takové obce pak mají schopnost lidi přitáhnout do přítomného okamžiku, zklidnit a oživit to tu.

Pozn.: Rozhovor vznikl přepisem a autorizovanou redakční úpravou strukturovaného rozhovoru při tvorbě strategického plánu.