Ředitel Wichterlova gymnázia Jan Netolička: Mám rád změny i tam, kde se je lidé bojí udělat

Wichterlovo gymnázium je považováno za jeden z klenotů Ostravy i Poruby. Jednu z nejžádanějších škol vede Jan Netolička. Povídali jsme si nejen o soužití školy s městským obvodem, ale hlavně o osobním pohledu jejího ředitele na život v Porubě a rozvoj městského obvodu.

Jednoduchá otázka na začátek… jak se vám v Porubě žije?

Poslední rok žiju u konečné tramvaje v Budišovicích, protože se mi naskytla možnost bydlet v lese. Ale do té doby jsem žil v Porubě 40 let, pracuji tady. Vždy se mi tady žilo skvěle, ale nepatřím mezi lidi, kteří by si stěžovali. V Porubě mi nikdy nic nechybělo, a co není tady, je dostupné jinde v Ostravě. Vlastně nemám moc rád to izolování Poruby od zbytku Ostravy. Trochu to souvisí s tím, že se mám možná víc za Ostraváka než za Porubáka. Město je Ostrava, Poruba je jedním z městských obvodů. Do šedesátitisícového města taky nedostanete všechno, co nabízí téměř třistatisícové město. Manželka se sem stěhovala z Brna a vyhodnotila, že úrovní občanské vybavenosti jsou města srovnatelná. Nemusím mít například divadlo pět minut od domu, ale je dostupné v centru.

Co vám v posledních letech v Porubě udělalo radost, pohladilo vás po duši, potěšilo?

Líbí se mi, jak se postupně proměňuje veřejný prostor a obnovuje zeleň. Symbolem Poruby je sorela, je to výkladní skříň, část, která má duši. I proto mi dělá radost zkrášlování prostor mezi dvory v prvním obvodu, v poslední době třeba náměstí Vítězslava Nováka. Ale může jít i o malé věci, jako je přesun kašny z Masarykova náměstí k Domu kultury Poklad. Nadchlo mě, že lidé uvažují v souvislostech a to, co je na jednom místě nepotřebné, přesunou na potřebnější místo. Asi tou nejviditelnější změnou je právě rekonstrukce Pokladu. I když úplně nejsem spokojený s výslednou estetickou podobou, jsem rád, že se rekonstrukce povedla. Mám rád změny i tam, kde se je lidé bojí udělat. V případě domu kultury to znamená, že se podařilo najít finální architektonickou podobu. Totéž se týká třeba Černé perly nebo rekonstrukce Sportovního areálu Poruba.

Napadne vás i něco, z čeho radost vůbec nemáte, co Porubu trápí, co se neřeší a mělo by?

Určitě ano, ale je dobré si říct, že jsou nějak nastavené priority a nejde dělat všechno a všechno nejde dělat skvěle. Přitom si myslím, že priority jsou v Porubě nastavené dobře. Jestli mě něco, ale nejen v Porubě, ale i v celé Ostravě, trápí, tak to, že mizí běžný pouliční život. Je to závislé na veřejných službách a obchodech, mění se nákupní chování. Sice u nás relativně funguje Hlavní třída, ale i tady se v posledních letech změnila skladba služeb a obchodů. Je tady hodně restaurací, Gurmán, dvě vinotéky, ale vymizely malé běžné obchody. Takže i tady se někdy projdu, ale nenakoupím tady. V Opavě nebo Olomouci mám jiný pocit. Chápu, že to není jednoduché, jen mě to prostě mrzí.

Gymnázium, které vedete, je považováno za prémiovou školu. Přináší vám vedení a každodenní provoz taky hlavně radosti, nebo je to naopak?

Tady je těch radostí samozřejmě mnohem více. Zrovna zítra pořádáme Moravskoslezský matematický šampionát (pozn. red.: rozhovor proběhl v říjnu). Je to vlastně naše největší akce, má mezinárodní přesah, jezdí k nám soutěžící z mnoha krajů, Polska i Slovenska. Máme před sebou už 21. ročník, což je vlastně takové unikum – většina takových akcí po pěti šesti letech končí, protože se vyčerpají. My naopak akci zlepšujeme a zvětšujeme. Taky si uvědomujeme, že jsme největší školou v okolí, máme kapacity a prostředky vstupovat do veřejného života a rádi toho využíváme. Organizujeme například akci Škola na Hlavní třídě. Obvykle na ní zajišťujeme zábavný a vzdělávací program ve veřejném prostoru nejen pro porubské školy, ale i pro rodiče a kolemjdoucí. Podobně se účastníme akce Zažít Porubu jinak. I když naši školu zřizuje Moravskoslezský kraj, rozhodně se v Porubě necítíme separovaní. Naopak – řeší-li se na úrovni městského obvodu školství, jsme toho součástí. Průběžně spolupracujeme nejen s městským obvodem, ale i s VŠB-TUO nebo s fakultní nemocnicí.

Zůstaňme tedy ještě chvilku u vzdělávání. Funguje tady dobře, nebo jak by mohlo lépe? Třeba v dotazníkovém šetření lidé hodnotili střední školy hůře než základní…

Máme v Porubě pět gymnázií, dvě z nich jsou v top 20 v Česku, a to znamená kvalitu. Pak tady máme střední školu, která je zaměřená na speciální žáky. Je to velká škola, nemá možná až tak dobré jméno, ale spíš nezaslouženě – průměrujeme tedy ty nejlepší s těmi podprůměrnými. A kvalita nejde zprůměrovat. Spektrum škol v Ostravě myslím perfektně pokrývá cílovku – máme tady ty nejlepší i ty průměrné, ale i průměrné jsou kvalitní. Do hodnocení, které zmiňujete, že lidé základní školy hodnotí lépe než střední, se možná promítá i to, že hodně žáků středních škol není porubských. I my máme z Poruby relativně málo studentů. V Porubě není příznivá věková skladba, studují u nás žáci z okolí i z celé Ostravy. A jak už jsem zmínil, místních pět gymnázií působí na malém prostoru. Školy si dost konkurují, nebál bych se říct, že je to šílenství. Pro nás to vlastně znamená, že musíme 30 % času věnovat marketingu.

Zmínil jsem dotazníky při tvorbě nového strategického plánu, do kterých se zapojilo přes 1600 lidí. Máte pocit, že jsou lidé v Porubě vtahováni do dění, mají možnost říci si své k rozvoji města?

Lidé určitě příležitosti mají, jsou tady menší dotační programy, participativní rozpočet, mohou se zapojit a informovat na některé z veřejných akcí. I člověk, který se o dění v Porubě tolik nezajímá, na to natrefí. Jiná je ale otázka, jestli se lidé chtějí zapojovat, nebo se spíš ozývají jen ve chvíli, když se jim něco nelíbí…

Jakou změnu podle vás Poruba do budoucna potřebuje?

Je potřeba říct, že patřím mezi ty spokojené. Takže si spíš všímám toho, když se někde něco podaří, třeba že se promění veřejný prostor, což jsou změny, které lákají lidi do ulic. Napadá mě ale, že změnu by potřeboval Sportovní areál Poruba, dle mého názoru tam patří fotbalový stadion, ne sportoviště pro minoritní sporty.

Napadají vás nějaká další místa, která by se měla proměnit, hyzdí veřejný prostor, nebo třeba mají nevyužitý potenciál?

Takové prostory určitě jsou, napadají mě Věžičky v Porubské ulici. Za problémové mám napojení Poruby na Svinov. Jezdím tam na kole, snažím se jet rychle. Je tam všechno neopravené, urbanisticky špatně řešené, za Kauflandem to končí několika paneláky, za kterými jsou už svinovské rodinné domy. Přitom to místo určitě potenciál k rozvoji má.

Která témata by podle vás měla být při tvorbě rozvojové strategie Poruby těmi stěžejními?

Začal bych tím, co je třeba – infrastruktura v podobě chodníků, cest, parkování. Pro mě je pak prioritním tématem vzdělávání. Vzdělávání se prostě musí řešit konstantně. V případě dalšího rozvoje obvodu má podle mě potenciál spojení Poruby s okolím. Dost těžíme z tramvajové trati směrem na Budišovice, blízkosti Klimkovic, Polanky, Poodří – je tam velký potenciál. Trochu to kazí skutečnost, že zajímavé prostory jsou zastavěné překladišti a máme průmyslovou zónu tam, kde by mohlo být atraktivní místo pro trávení volného času. V docházkové vzdálenosti je porubské koupaliště a hned vedle průmyslové zóny je Skalka s family parkem. Místo toho, abychom měli vedle kulturní prostor, je tam sklad. Ale je pozdě nad tím plakat. Spíš bych si do budoucna přál, abychom uměli lépe plánovat. Nejúžasnější urbanistické plánování má podle mého Londýn. Tam se nebojí vedle stavby z 11. století postavit mrakodrap. Ani my bychom se neměli bát být inovační, i když tady máme desítky let starou a památkově hodnotnou sorelu. Nemělo by nás to limitovat.

Pozn.: Rozhovor vznikl přepisem a autorizovanou redakční úpravou strukturovaného rozhovoru při tvorbě strategického plánu.